Žena středního věku informovala svého plastického chirurga, že chce zmenšit své stydké pysky, protože se věkem příliš zvětšily a zplihly. Z důvodu studu, trvala na tom že se o operaci nesmí nikdo dovědět. Chirurg samozřejmě souhlasil. Když se probrala z anestezie, našla vedle sebe na posteli položené tři nádherné růže. To ji rozčílilo a okamžitě si nechala zavolat chirurga. "Mám pocit, že jsem vás požádala aby se o mé operaci nikdo nedověděl!" Chirurg jí řekl, že splnil její přání důvěrnosti a že první růže byla od něj. "Cítil jsem s vámi, protože jste si tím prošla bez jakékoli podpory blízkých. Druhá růže je od zdravotní sestry. Asistovala mi při operaci a cítila s vámi, protože před nedávnem sama prošla touto procedurou.." "A co ta třetí růže?" zeptala se pacientka. "Ta je od muže z oddělení spálenin - chtěl vám poděkovat za své nové uši."
Vrah, odsouzený na doživotí, uprchne po pětadvaceti letech z vězení. Na útěku se ukryje v domě na samotě, kde žije jen čerstvě sezdaný manželský pár. Vrah připoutá manžela k židli a manželku k posteli. Pak se k ní nakloní, jako by ji chtěl líbat na šíji. Najednou se otočí a odejde z místnosti. Manžel okamžitě přiskáče s židlí k posteli a šeptá manželce: "Miláčku, viděl jsem, jak Tě líbal na šíji. Lásko, ten chlap neviděl pětadvacet let ženskou, jestli se Tě bude chtít zmocnit, neklaď odpor, naše životy leží jen v tvých rukou! Dělej, co chce, tvař se, že se Ti to líbí! Jen ho prosím, nenaštvi! Slyšíš! Buď statečná! Miluju Tě!" Když se konečně podaří ženě vyplivnout roubík, šeptá udýchaně manželovi: "Miláčku, jsem ráda, že máš na věc takový názor. Je pravdou, že ten chlap neviděl pětadvacet let ženu, ale nelíbal mě na šíji! Jen mi šeptal do ucha, že jsi prostě roztomilý a chtěl vědět, kde máme vazelínu... Miláčku buď statečný! Miluji Tě!"